Historické okénko – Mobilní telefony pro nevidomé

11. 2. 2022 | Tým Adaptech | Témata: Historie Telefony

V tomto historickém okénku se pokusíme zmapovat velmi zajímavou historii mobilních telefonů z pohledu nevidomých uživatelů od začátku až k dnešním dnům.

Počátky mobilní komunikace v Československu

Mobilní telefony, tak jak je známe, jsou s námi od roku 1991. První přístroje pro analogovou síť NMT šlo ale jen stěží nazývat „mobilními“. Jednalo se většinou o velké a těžké „kufříky“ za opravdu velké a těžké peníze. :-) Uměly prakticky jen telefonovat a zpočátku se platilo i za příchozí hovory. Tyto přístroje byly tak výsadou především firem a bohatých podnikatelů a manažerů.

Kromě sítě NMT v Československu existovala ale ještě jedna mobilní síť, a to již pěkně dlouho. Tato síť se jmenovala AMR, což znamenalo automatizovaný městský radiotelefon, a už v sedmdesátých letech ji spustila Tesla Pardubice. Telefony sítě AMR byly jen do automobilů, nebo jako stolní přístroje, klasické mobily neexistovaly. Tuto síť využívala především Správa pošt a telekomunikací a další státní instituce. Běžní uživatelé se k těmto přístrojům dostali až po roce 1990 a i tak to bylo s jejich používáním složité. Volající musel vědět, na jakém místě se konkrétní přístroj právě nachází, a potřeboval znát jeho předvolbu. Nevýhodou obou sítí byl také fakt, že jejich vysílání bylo nekódované a hovory se tak daly odposlouchávat. Stačilo mít „lepší“ rádio (přehledový přijímač) nebo upravený televizor.

Příchod GSM do ČR

Pro zákazníky z řad běžných uživatelů a také pro nevidomé to začalo být zajímavé teprve s příchodem sítě GSM, která byla v České republice spuštěna roku 1996. Telefony se rapidně zmenšily a nabídka přístrojů i služeb se začala velmi rychle rozšiřovat.

První možností, jak mohl nevidomý ovládat mobilní telefon, bylo zautomatizování si určitých postupů. Tehdejší telefony měly strukturu nabídky uzpůsobenou tak, že se po ní dalo pohybovat buďto pomocí kurzorových šipek, nebo pomocí zadávání číselných hodnot odpovídajících pořadí konkrétní položky v nabídce.
Když se člověk se strukturou nabídky svého přístroje dobře seznámil, mohl si například poslepu nastavit vyzváněcí tón, vytočit kontakt uložený na konkrétní pozici na SIM kartě či dokonce napsat SMS. Horší situace samozřejmě nastala, když někdo poslal SMS jemu. V tomto případě byl ze začátku odkázán na pomoc vidícího – a přiznejme si, kdo by chtěl, aby mu někdo četl SMSky? :-)

Tato situace se ale relativně brzy zlepšila, a to s příchodem tzv. synchronizačních možností telefonů. To znamenalo, že jste svůj telefon mohli připojit pomocí datového kabelu nebo později pomocí infračerveného portu nebo Bluetooth k počítači a ovládat některé jeho funkce prostřednictvím obslužného softwaru. Tím se nevidomým naskytly do té doby nevídané možnosti. S určitými telefony a příslušnými programy mohli pomocí počítače pracovat, bylo možné ukládat, upravovat a odstraňovat kontakty, psát a také číst došlé SMS zprávy, nastavovat některé parametry přístroje atd. Důležité bylo jen vybrat telefon, který umožňoval propojení s PC. Mezi první takové patřila Nokia 3110, velmi populární Nokia 3310 (i když za pomoci velmi speciálního kabelu) a celá řada telefonů Siemens a Ericsson.

Přichází ozvučení

Po roce 2000 se situace začala rapidně zlepšovat, začaly totiž pomalu vznikat tzv. chytré telefony. To neznamená dotykové, jak si dnes spousta lidí myslí, ale veškeré přístroje vybavené operačním systémem, do kterých si člověk může nainstalovat další aplikace. Netrvalo dlouho, než vznikla i první zjednodušená, kompletně ozvučená prostředí a také plnohodnotné čtečky obrazovky pro tyto telefony.

Zjednodušený vs. plnohodnotný přístup

Prakticky dodnes se setkáváme se dvěma přístupy, kterými může nevidomý člověk svůj přístroj ovládat.

1. Zjednodušené prostředí

Přístroje vybavené softwarem pro zjednodušené ovládání fungují zpravidla tak, že na nich běží sada specializovaných aplikací, které zrakově postiženému uživateli poskytují zjednodušenou formou přístup k základním funkcím telefonu, jako je volání, posílání zpráv, budík, kalendář, diktafon, psaní poznámek či základní nastavení přístroje. Výhodou je důraz na maximální jednoduchost. Takové prostředí se obyčejně zobrazuje jako jednoduchý seznam položek, po kterých se uživatel pohybuje za pomoci kurzorových šipek nahoru a dolů a jednotlivé položky potvrzuje tlačítkem „OK“. Nevýhodou tohoto řešení je jeho uzavřenost. Do tohoto prostředí, ač běží na telefonu s operačním systémem, si člověk sám nemůže nainstalovat žádnou další aplikaci. Vše tedy závisí na tom, co do tohoto prostředí dá sám výrobce.

Prvním telefonem s tímto typem prostředí byla v České republice Motorola MPX 200 s aplikací RST firmy Rosasoft (později PST Patrika Pospíšila), běžící na operačním systému Windows Mobile 2002, poté následovaly Motorola MPX 220 s Windows Mobile 2003 a dále např. telefony značky HP – příkladem může být velmi pěkný HP iPAQ 514 se systémem Windows Mobile 6.5.

2. Plnohodnotný přístup

Druhou možností, jak může zrakově postižený ovládat svůj mobilní telefon, je s použitím tzv. čtečky obrazovky. To je software, který se snaží co nejvíce ozvučit kompletní prostředí daného operačního systému. Nejedná se tak o sadu specializovaných aplikací, ale o jednu aplikaci, s jejíž pomocí můžete ovládat běžné součásti telefonu včetně aplikací třetích stran. Výhodou je přístup ke všem funkcím daného přístroje a možnost jeho rozšiřování pomocí dalších aplikací a příslušenství, jako je např. braillský řádek. Nevýhodou může být složitější ovládání a PRO NĚKOHO třeba i zbytečně moc funkcí, které běžně nevyužije.

Prvním takovýmto softwarem, který byl u nás k dostání, byl program Mobile Speak španělské firmy Code Factory, běžící na operačním systému Symbian S60 od verze 6. Existoval ale i ve verzi pro systém Windows mobile 6.5. Pro Windows Mobile byl k dispozici rovněž software Smart Hal britské firmy Dolphin, který běžel např. na zařízeních HTC S710 či HP iPAQ 514. Dalším velmi populárním softwarem byl Talks americké společnosti Nuance. Ten byl vyvíjen jak pro Symbian S60, tak pro Windows Mobile, existovala ale i verze pro Symbian S80, což byly tzv. komunikátory Nokia, např. Nokia 9500. Mezi zástupce symbianových přístrojů patřily především telefony značky Nokia, a to 6600, 6630, 6681, E51, E52, 5630 XpressMusic, E66, C5 atd.

Tlačítka vs. dotykový displej

Dalším aspektem, který je velmi důležitý pro výběr konkrétního přístroje, je způsob jeho ovládání. Cca do roku 2010 na trhu převládaly tlačítkové telefony, které byly pro valnou většinu nevidomých uživatelů ideální. Stále existují lidé, kteří na svou tlačítkovou symbianovou Nokii nedají dopustit.

V dnešní době je ale situace zcela opačná a sehnat slušný tlačítkový telefon je takřka nemožné. Aktuálně dostupné tlačítkové telefony buďto neobsahují otevřený operační systém, čili nejdou ozvučit, nebo se jedná o telefony speciálně vyvíjené pro zrakově postižené s předinstalovaným zjednodušeným prostředím bez možnosti instalace dalších aplikací. Mezi tyto telefony patří např. Kapsys MiniVision2 nebo Blindshell Classic 2.

Jedním z mála telefonů s tlačítky a plnohodnotně ozvučeným operačním systémem je Kapsys SmartVision 2, který rovněž patří do kategorie speciálních zařízení pro zrakově postižené, ale již není nejnovější.

Nebojte se dotknout

Ač se to ze začátku zdálo neuvěřitelné, i dotykové telefony je možné uzpůsobit tak, že je nevidomý člověk může bez problému ovládat. Místo mačkání kláves se k jejich ovládání poslepu používají tzv. gesta, čili švihání prstem po obrazovce do různých směrů, klepání či poklepávání na displej atd.

I v segmentu dotykových telefonů existují ony dva přístupy – zjednodušený a plnohodnotný.

Prvním zjednodušeným prostředím běžícím na dotykovém telefonu u nás byla opět aplikace PST od Patrika Pospíšila, která fungovala na mobilním telefonu Mivvy Zero se systémem Windows Mobile 6.5. Ten měl sice dotykový displej, ale protože byl tzv. rezistivního typu, to znamená, že nereagoval přímo na prst, ale na jeho tlak, polepil pan Pospíšil telefon speciálními nálepkami v určitých místech, kde se nacházely ovládací prvky prostředí aplikace, a uživatel do nich tak jen klepal namísto mačkání fyzických tlačítek.

Druhou zjednodušenou variantou bylo prostředí Mobile Accessibility, které opět zajišťovala firma Code Factory, stojící za programem Mobile Speak. Toto prostředí tvořila sada zjednodušených aplikací běžící na systému Google Android 2.1 a novějším. Zde se již ale využívala prakticky standardní gesta, která se pro dotykové ovládání používají dodnes. Tato aplikace ale nezaznamenala takový úspěch, protože v tu dobu již fungovaly a nadále se rozvíjely plnohodnotné čtečky obrazovky pro mobilní telefony s dotykovými displeji.

I Mobile Speak a Talks, známé z tlačítkových telefonů, fungovaly na dotykových verzích systému Symbian.

V tomto segmentu vítězil Mobile Speak, který měl až pět různých režimů, jimiž šlo dotykové telefony ovládat, za revoluční potom považuji jeho způsob psaní na virtuální alfanumerické klávesnici. V editačním poli pro psaní byla neviditelná číselná klávesnice, která byla rozprostřena po celé ploše displeje. Uživatel tak velmi rychle zjistil, jak velké jsou jednotlivé klávesy a do jaké části displeje má klepnout pro zadání toho kterého čísla nebo písmena. Tímto způsobem šlo velmi efektivně psát na dotykových telefonech se systémem Symbian, jako byla např. Nokia 5800 XpressMusic, Nokia 700 nebo poslední symbianový telefon vůbec, Nokia 808 PureView.

To u konkurenčních systémů iOS firmy Apple a Android firmy Google je psaní jedním z největších problémů při ovládání dotykového telefonu. Standardně se na nich poslepu píše tak, že uživatel položí prst na displej a jeho posouváním přejíždí po jednotlivých znacích virtuální qwertz klávesnice. Když najde znak, který chce napsat, zvedne prst a poté poklepáním na jakékoliv místo obrazovky daný znak napíše. Klávesnici je možné rovněž nastavit tak, že se znak napíše ihned po jeho nalezení a zvednutí prstu, což psaní trochu urychluje. Pokud uživatel zná qwertz rozložení např. z počítače, může se pokusit na požadované místo na klávesnici trefit, to se ale ne vždy podaří. Psaní je tak velmi zdlouhavé a pomalé, většina lidí proto využívá hlasové diktování. To prošlo za dobu své existence obrovským zlepšením, stále ale není stoprocentní. Proto je i tak třeba nadiktovaný text zkontrolovat a případně opravit.

Umíte-li Brailla, máte vyhráno

Pro nevidomé, kteří umí číst a psát Braillovým písmem, je zde varianta, která je ve výsledku nejrychlejším způsobem psaní na mobilních telefonech vůbec, a to i ve srovnání s tlačítkovými přístroji.

Funguje to tak, že telefon zobrazí na displeji matici šesti nebo osmi bodů Braillova písma a uživatel na něm pak píše pomocí klepání několika prstů současně, jako by psal na Pichtově psacím stroji. Pro tento způsob psaní je ideální mít telefon položen na šířku, každý si ale může braillskou klávesnici nastavit podle svého vkusu. Když se nevidomý naučí psát virtuálním Braillem, může být v psaní opravdu stejně rychlý a efektivní jako vidící člověk.

Virtuální braillská klávesnice je součástí čtečky obrazovky Voiceover, která je předinstalována ve všech telefonech iPhone a tabletech iPad firmy Apple. Jestliže vám z nějakého důvodu tato klávesnice nevyhovuje, můžete si z obchodu Appstore stáhnout aplikaci MBraille.

Společnost Google vyvíjející čtečku obrazovky TalkBack, která je součástí téměř všech telefonů a tabletů se systémem Android, do jeho nastavení již také přidala funkci virtuální braillské klávesnice. Ta ale bohužel stále nepodporuje český jazyk, proto je v tomto případě nutná instalace aplikace třetích stran. Pravděpodobně nejlepší je klávesnice s názvem Advanced Braille Keyboard. Aplikace je sice placená, ale za těch cca 200 korun rozhodně stojí, má totiž neuvěřitelné možnosti nastavení. Můžete si nastavit její rozložení, jazyk psaní, vzhled či zvuky při psaní. Podporuje ale i editaci textu včetně jeho označování, kopírování a vkládání a všechny funkce a gesta si můžete libovolně změnit podle svého.

Slovo závěrem

Ač jsou v současnosti k dispozici především dotykové mobilní telefony, jejich ovládání lze poslepu dobře zvládnout a využívat tak nepřeberné množství aplikací, které vám usnadní každodenní život.

Vzpomínáte si na svůj první mobilní telefon? Jaký první ozvučený telefon jste používali? Preferujete tlačítkové, nebo dotykové ovládání? Podělte se s námi o své názory v komentářích na Facebooku.